Žízeň po dětství

30. června 2018 v 17:53 | Elena |  O psychoterapii
Pokud bych se cítila fit, nic by mě k terapii nedonutilo. Alespoň k něčemu jsou mé bolesti hlavy a věčná únava dobré. Stále cítím lehké pnutí v hlavě a občas mám závrať. Zavírám se do ložnice, kde mám své bezpečné místo a zatahuji závěs. Pro práci s vnitřním dítětem použiji metodu scelování od Teal Swan.



"Ahoj, mé vnitřní dítě, jak se teď cítíš?"

Dítě chce vzít do ruky mobil a pustit si krátké video ze závěrečné školní slavnosti mého syna. Je tam sál a pódium. Na něm stojí Ona, gratuluje mému synovi k ukončení základní Montessori školy a dává mu šerpu. Vnitřní dítě vzlyká: "Strašně po ní toužím, strašně. Mám tak velkou žízeň. Prahnu po ní."

"Kdy ses tak cítila naposledy?"

Na té školní slavnosti… Sedím v hledišti a sleduji dění na pódiu. Je ve mně žízeň, smutná touha. Ale není to jen touha po Ní. Je tam něco víc… Celá ta slavnost, školní představení ve mně vzbuzuje něco….něco.. Závidím těmto dětem, že mohli chodit do tak skvělé školy, že tu mohou hrát divadlo, smát se. Jsou tak volné, tak nespoutané...

"Kdy ses tak cítila poprvé?"

Chvíli nevidím nic. Pak mi nabíhá vzpomínka na mámu, která někde opodál vaří a stará se o druhé. Vidím sebe, jak škrábu brambory v kuchyni. Pak loupu cibuli. Sleduji mámu, jak válí nudle. Z dráťáku v kuchyni hraje příšerná dechovka, kterou musím poslouchat každou neděli. Říkalo se tomu rozhlas po drátě. Stále ty stejné kýčovité melodie. Spontánně beru mobil a na youtube pouštím píseň s názvem Bílé růže až z Athén.


Odporná dechovka, která se mi vryla pod kůži. Vnímám tu melodii a tělem mi prochází vlna odporu a hnusu. Cítím atmosféru víkendových dopolední u nás doma, které jsem všechny strávila v kuchyni. Za zvuku těch příšerných melodií jsem krájela, loupala, myla nádobí. Služka své mámy. Holka pro všechno. Vzpomínám si, jak jsem se odpojovala a unikala do denního snění. Svou myslí jsem se stále toulala jinde. V jiném světě. Ne v tomto nudném a nepodnětném vězení, ale v dětském světě, v dívčím světě. Ve světě vlajících sukní a rozpuštěných vlasů, romantické hudby a tance, ve světě pohádek a mýtických postav, ve světě milostných příběhů a cválajících koní.

Cítím svou dětskou touhu, která není touhou, ale žízní. Je prahnutím, je vibrací nedostatku.

"Jsem kompletně s tebou."

Je mi teď jasné, že Ona pro mě není jen láskou, ale symbolizuje pro mě i ztracené dětství, plné volnosti a zážitků. Mámu nebo snad učitelky, jaké bych pro sebe chtěla. Ona to dětem dává. Proto jsem pokaždé tak smutná, když procházím školou, kterou vede, když vidím děti, jak kolem běhají a smějí se.

Zůstávám se svou žízní asi pět minut. Vnitřní dítě pak vzpomíná na písničky a pohádky, které mělo rádo. Byly to ojedinělé střípky krásy. Démanty, kterých se chytalo, a které přinášely světlo do jeho světa.

Opět beru mobil a pouštím písničky z mé oblíbené pohádky Což takhle svatba, princi. Dítě pláče a já zůstávám s ním. Potom chce pustit ještě Radovánky a Tak pojď od Ivety Bartošové. Písně, které jsem si tisíckrát hrála na svém gramofonu, když mi bylo asi 9 let. Je v nich obsažena žízeň vnitřního dítěte a já ji mohu naplno procítit.


Když emoce odplavou, mentálně vytvářím pro dítě domov, jaký by chtělo. Nejdřív ale vytrhávám ze zdi šňůru toho příšerného dráťáku. Potom shazuju na zem hrnce, nádobí a nakonec házím do kuchyně bombu, načež celá kuchyň vybuchne. Prásknu dveřmi a odcházím s Ježíšem a Divoškou do nového domu. Je to někde na pláži a je tam všechno. Sukně, dlouhé vlasy, hudba, kamarádky i cválající koně.

Chvíli ležím s vnitřním dítětem v jeho novém domově a z mobilu pouštím šum moře, které má přímo pod okny. Dítě je klidnější, ale něco je stále špatně. Je nespokojené.

Potřebuje se ještě vrátit k písním z dětství. Moje démanty. Moje sny. Nechci je ztratit. Byly tak zářivé právě proto, odkud vzešly. I ve svém původním domově jsem si dokázala najít kousky štěstí a přežít. Jsou jenom moje. Cítím v sobě smíření a přijetí minulosti, jaká byla. Na mobilu vyhledávám píseň Démanty rosy z muzikálu Baron Prášil. Dítě vždy ví, po jaké písni sáhnout. Tato je dokonalá a konečně cítím úlevu a smíření v celém těle.

Sedám si na okno s miskou červnových třešní rudých jako krev. Doufám, že tato super výživná terapie mi uleví v mé současné žízni.


Odkazy: metoda scelování (completion process)  od Teal Swan- viz kniha Teal Swan Návrat k sobě
nebo video https://www.youtube.com/watch?v=WKyJREWutNk&t=106s
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama