Hladové buňky

5. června 2018 v 17:55 | Elena |  O psychoterapii
Den první...

Od rána mám silné napětí v hlavě, nemůžu dospat. Lehká úzkost. Začínám znovu s rituálem přijetí a po snídani si jdu promluvit s vnitřním dítětem. Zkouším vzít na sebe vědomí mého napětí. Třikrát se nadechuji a stávám se svým napětím.

"Přijímám, že jsem své napětí."

Celé mé tělo se napíná jako struna, dech mám zatajený. Cítím ostražitost a rozšířené zorničky. Rozhlížím se kolem sebe.

"Proč nedýcháš? Dýchej!"

Zhluboka se nadechnu. V tu chvíli propukám v hlasitý pláč. Napětí zřejmě jen kryje jinou emoci. Drží kostlivce ve skříni.





"Proč pláčeš?"

"To kvůli Ní. Kvůli Ní. Tak strašně po ní toužím, tak strašně..."

"Jsem kompletně s tebou."

Prožívám naplno svou touhu po Ní. Ani se neptám, kdy jsem podobný pocit zažila poprvé. Propadám se tam sama od sebe. Do dávné minulosti.

"Maminko!"

Cítím ve všech kostech svou touhu po ní.

"Kde je tvá maminka?"
"Nevím, není tady. Strašně, strašně jí chci. Potřebuji, aby se mě dotýkala."

Ale to jsou přece slova, která jsem nedávno řekla Jí. Potřebuji, abys byla se mnou, a aby ses mě dotýkala. Teď chápu, proč odmítla. Nemůže mi dát, co nemám v sobě.

Dalších deset minut zůstávám se svou touhou a potřebou. Bolí to. Slzy tečou proudem, zvracím pocit. Kašlu.

Zase budu prát řasenku z polštářů..

Přemýšlím, jak změnit tu vzpomínku a volám si na pomoc Pannu Marii jako náhradní matku. Říkám jí různými jmény- Panna Marie, Bohyně Matka, Divoška, Divoká Matka. Všechna jména jsou její.
Žádám jí, aby poskytla mému dítěti, co nedostalo. Objetí, dotek, přítomnost.
Bohyně používá moje ruce. Hladím své ruce a vlasy. Napětí opadává. Zůstávám ležet až do úplné úlevy.

Pojď mé dítě. Dáme si snídani a popřejeme Jí hezké ráno.


Den druhý…

Znovu se necítím dobře. Nemám úzkosti, ale v těle to vře, hlavu mám ve svěráku, je mi nevolno.
Beru na sebe vědomí svého napětí a pod ním opět nacházím bolest. Touhu a POTŘEBU být s Ní.
Tentokrát mi chybí fyzicky. Vnímám neodbytnou potřebu dotýkat se Jí. Mám před očima její prsa a ten obrázek (nádherný!!:-) mi nejde z hlavy. STRAŠNĚ JÍ CHCI. Pláč, pláč...

"Kdy ses tak cítila poprvé?"

Vnímám se jako kojence, jsem v malém těle. Před očima mám prsa mojí mámy, ale obraz je přerušovaný, jen se mihotá a mizí. Touha v těle je však extrémní. Potřebuji sát. POTŘEBUJI sát!
Pláču a pláču, nemůžu se utišit. Tohle je tedy silné.

"Jsem kompletně s tebou."

Přemýšlím, jak pomoct dítěti. Nemám doma dudlík ani mlíko v lednici. Ale cítím, že mléko není pro dítě priorita, má potřebu sát a dotýkat se jí. Nakonec se mi nabízí kořenový kloub palce levé ruky!

Proboha, tohle je fakt úchylné. To by s terapeutem dělat nešlo. Saju a saju dvacet minut, dokud necítím úlevu v těle. Žádám své odštěpené části, aby se připojily k primárnímu dítěti. Je jich mnoho, mnoho..

Podle mé zdravotní karty mě máma odstavila v 6 týdnech věku. Potom lahev a dudlík.

Pomalu se uklidňuji a cítím obrovskou úlevu a nasycení. Nabízím dítěti prs Božské Matky a slibuji mu, že mu bude k dispozici kdykoliv. Navždy.
Usínám...


Lásko děkuji, žes přišla do mého života. Bez tebe by to nešlo..


pozn.: v těchto terapiích používám metodu Léčení emočního těla od Teal Swan
https://www.youtube.com/watch?v=WKyJREWutNk&t=101s 
a Přebírání vědomí části od Teal Swan- popis techniky viz 15:23 s
https://www.youtube.com/watch?v=tVd18XVzoGQ
 
 
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama