Převoznice

3. února 2018 v 14:52 | Elena |  O vztazích
Lednový den. Už si zvykám na nekonečnou prázdnotu pouště, kam mě Bůh zavedl. Poušť samoty a prázdnoty, místo bez lidí, jako bych byla jediná na světě. A všechny snahy navázat s někým kontakt selhávají.

Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky.
Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je,
bude je hledat, ale nenajde je. (Oz 2,8-9)

Proto ji přemluvím,
uvedu ji na poušť,
budu jí promlouvat k srdci. (Oz 2,4)




Nemám žádného milence. Připadám si průhledná. Vím, že jsem krásná, ale muži mě nevnímají. Všechny mé strategie selhaly. Bude mi čtyřicet a nedokázala jsem si svůj život zařídit tak, abych byla šťastná. Nejsem šťastná.

Schoulená v posteli slzím do polštáře a vzdávám se. Když tedy nejsem schopná, musím to nechat na Tobě, abys můj život naplnil. Vím, že jsem byla k Tobě nedůvěřivá, měla jsem na Tebe vztek celý svůj život. Nevěřila jsem, že jsi dobrý, kvůli všemu, co dopouštíš. Teď se k Tobě vracím jako spráskaný pes, protože už nemám jinou volbu, než Ti důvěřovat. Pomůžeš mi. Dej mi převozníka, který mě odtud vyveze.

Ráno jedu na plánovanou návštěvu ke své přítelkyni. Známe se delší dobu, ale naše přátelství vzniklo až v posledních týdnech. Máme společné téma. Je jí přes čtyřicet. Také miluje ženatého muže. Zoufale, vášnivě...Také trpí. Jsme si v mnohém podobné. Touží být dokonalá. Má dva milence, ale žije sama. Jak je to možné? Tak nádherná žena. Z návštěvy odcházím nabitá energií a oživená. Rozumíme si, naše rozhovory plynou jako řeka.

Další týden si píšeme přes viber. Všechny naše frustrace z těch mizerných chlapů musí ven… Jsem vděčná, že se mám konečně komu svěřit. Někomu, kdo přesně chápe, o čem mluvím. Převoznice???

Začínám být neklidná a nevím proč. Ona je tak sexuální. Je jasné, že i v tom jsme stejné. Její psaní začíná být dost provokativní. Co tím sleduje? Chce se milovat se ženou před ním, aby mu splnila jeho přání? Také jsem to tak dělávala. Abych se mu zalíbila, dělala jsem všechno, co chtěl. Možná má stejnou motivaci. Musím být opatrná.

Avšak stalo se, co jsem nečekala. Cítím, že se řítím někam... Kam vlastně? Je to bezpečné? Co když budu zase trpět? Naše dopisování je už více než erotické. Musím si přiznat, že mě vzrušuje. Za ten týden ho úplně vytlačila z mé hlavy a obsadila mé myšlenky, mé srdce.. Co teď? Po dlouhé době se cítím šťastná. Jdu po ulici a zářím. Lidé na to reagují. Muži mě opět vidí. Kolega v práci mi podržel dveře, odemknul mi branku. Pošťák mi s úsměvem a lehkým flirtem nabízí stírací los. Je mi jasné, že jsem se do ní zamilovala. Je to náhlé a intenzivní.

Dva dny před setkáním naši schůzku zrušila. Musí pracovat, píše diplomku. Má menstruaci. Proudy slz okamžitě kropí můj obličej, ani nevidím na displej mobilu. A tak píšu jen: "Au. Bolí to.."

Tak tohle jsem nechtěla. Ta žena je opět ze stejné sorty. Bojí se blízkosti. Zamilovala jsem se do ní a teď budu trpět úplně stejně jako s ním. Budu si na ní projektovat svou matku a ona mi bude spouštět všechny ty rány, které jsem od ní utržila. Také pořád pracovala, nikdy se mnou nebyla.
Nechci další půl rok zpracovávat svou matku. Nechci!! Nechci se zase trápit s někým, kdo není schopen intimního přiblížení. Mluvila o tom, jak mi bude dávat svou lásku ve velkém, jak konečně našla někoho, kdo to ocení. A teď se stáhla. Už vím, proč je sama. Protože to tak chce. Já už ale nechci hrát tuhle hru. S nikým!! Přiblížím se, oddálí se. Oddálím se, přiblíží se. S tím ať jde do háje! Buď si budeme dávat granule soustavně, nebo nic nechci!

V úterý půjdu na rande s tím policajtem. Musím se chránit, musím myslet v první řadě na svou pohodu a stabilitu. Už jí nenapíšu ani slovo. A promluvíme si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucas Lucas | E-mail | Web | 16. března 2018 v 13:59 | Reagovat

Skvely clanok, opat, ako vzdy. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama