Září 2017

Nikdy bych to neudělala, kdybych nemusela..

26. září 2017 v 19:30 | Elena |  O vztazích
Náš třetí rozchod. Další z mnoha pokusů vymanit se ze své závislosti na vztahu, se kterou už život není k žití. Dnes ráno jsem mu to řekla, když za mnou přišel do práce. Tentokrát do očí a ne zbaběle přes SMS. Řekla jsem mu, že už takhle dál nemohu, že nejsem šťastná a a chci se rozejít. Těch pár jednoduchých vět bylo nakonec to nejlepší, co jsem mohla říct. Cítím, že jsem řekla přesně to, co mělo být řečeno. Navrhoval pauzu, dopisování, občasné kafe - všechno jsem zamítla. Se slzami v očích, ale bez vzteku a obviňování. Na závěr jsem ho pohladila po tváři a on mě obejmul. Zpětně lituji, že jsem ho neobjala tak pevně, jako on mě. Měla jsem v sobě vztek, zklamání, ale hlavně nesnesitelnou bolest, která mě nutila rychle odejít. Vrátila jsem se do práce a vybrečela se Lence na rameni.



Po rozchodu

9. září 2017 v 20:20 | Elena |  O vztazích
Jsou to dva týdny, co jsme se rozloučili. Možná na chvíli, možná navždy. Netuším, co prožíváš a co cítíš. Můj rozum mi říká, že jsem byla jen milenkou. Tou, ke které ses chodil napít, když jsi měl žízeň. Jako upír, jako Modrovous jsi přicházel s jediným cílem. Zatáhnout mě do sklepa a vysát ze mě krev. Má zkušenost má pro mě jasné poselství. Byla jsi zasvěcena, hloupá ženo. Zaplatila jsi za svou naivitu a nezkušenost, za své iluze o velké lásce.
Měla jsem sen, ale ten mě opustil.
Jak teď žít? Přežívám hodinu od hodiny. Můj prázdný byt, kde tě vidím v každém rohu, v každém stínu. Tady jsi řekl tohle a támhle jsi udělal tamto. Z téhle skříně jsem ti nosila ručníky. Na těch hodinách jsi sledoval čas. Nemohu vydržet ve svém bytě, utíkám pryč. Úzkost je mým každodenním společníkem, pláč je mým večerním hostem. I když mám vztek na tebe, na sebe, nemohu popřít, jak moc mi scházíš.
Je těžké smířit se s tím, že necítíš to stejné. Jinak bys tu byl, bojoval bys. Ale namísto toho jsi řekl: Musím respektovat tvé rozhodnutí.
Jsem do hloubi duše zklamána vším pozemským. Není zde to, co hledám. Vše je jen klam a pozlátko. Ta barva na vlasy měla být světlá, karamelová. Tak proč mám teď červené vlasy?
Přestávám věřit v sílu lásky. Přestávám věřit Abrahamovi. Vedení, které dostávám, je matoucí. Vše musím třídit, napínat smysly a rozlišovat. Jinak skončím s nohou v železech.

Chtěla jsem víc. Teď chci klid a aby mě nebolela hlava.