Sebeláska aneb kdo má, tomu bude přidáno

21. března 2017 v 18:36 | Elena |  O emocích
O sebelásce toho bylo hodně řečeno i napsáno. Kolik už jsem přečetla úvah o tom, jak je sebeláska důležitá, kolik zaručených návodů ke zvýšení sebevědomí a sebehodnoty jsem ve svém životě slyšela ! Ale vždy to šlo nějak mimo mne. Řekla jsem si: "No jasně, od téhle chvíle se budu mít ráda, to je přeci jednoduché." A nic se nestalo.




Nechápala jsem, že sebeláska je soubor praktických dovedností, které většinu z nás nikdo nenaučil. Že pouze každodenním soustavným praktikováním konkrétních činností opravdu žijeme lásku k sobě. Pokud jsme se to v dětství nenaučili, můžeme to změnit. Utvoříme si návyk, jak se sebou zacházet nově a jinak. Ale nejprve musíme rozpoznat, jak se sebou zacházíme, jak se k sobě chováme a hlavně, jak o sobě přemýšlíme. To si totiž vůbec neuvědomujeme a proto bude zapotřebí jistý čas pro sebereflexi.

Děláme to sami sobě už roky a je to zcela automatické. Například pokaždé, když projdeme kolem zrcadla, v milisekundě se oskenujeme a hlavou nám projede sebekritická myšlenka typu: "Dnes vypadáš unaveně." Nebo: "Máš hrozné kruhy pod očima." Takových šípů vystřelíme k sobě za den možná padesát. Neustále se s druhými lidmi srovnáváme. "Má hezčí vlasy." "Dělá práci , kterou chce". V pozadí je myšlenka. "Já to tak nemám, protože nejsem dost dobrá". Trápíme se negativními myšlenkami, ve kterých se posuzujeme a hodnotíme, vyčítáme si a nadáváme, nesnášíme, jací jsme a když si máme říct " Mám se ráda", naskakuje nám husí kůže. Odmítáme se zabývat svými pocity, které nás obtěžují. Zaháníme je prací, cvičením, televizí, cigaretou, schůzkami s přáteli, neustálou činností, hlavně se nezastavit a nevnímat, co cítíme. Upřednostňujeme potřeby druhých před svými vlastními. Vzpomínám si, že mě maminka učila, že polévku musím nejprve nalít ostatním a potom až sobě. Prádlo jsem musela věšet tak, aby mě sousedé nepomluvili- trička vedle triček, ponožky v páru.Učila mě svým příkladem, že jako žena musím sloužit druhým, že mé vlastní potřeby a pocity nejsou důležité.

Málokdy se za něco pochválíme, oceníme sami sebe, málokdy jsem sami sobě vděční. Skoro nikdy se nepohladíme, nedotýkáme se sami sebe. Ve výčtu, co všechno si děláme, bych mohla pokračovat. Není divu, že setrváváme v negativní vibrační energii, kterou vnímáme jako černou díru, jako POTŘEBU, která má blízko k prahnutí a je provázena intenzivním pocitem nedostatku něčeho. Toto něco je nedostatek lásky. Náš nedostatek se zrcadlí ve vnějším světě.

"Kdo má, tomu bude přidáno. Kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."

Proto nedostáváme lásku, uznání a ocenění ani od lidí a náš nedostatek se tím prohlubuje. Vše, co se nám děje, jen zrcadlí náš vnitřní stav a potvrzuje naše vlastní přesvědčení.

Co tedy dělat? Jak začít? Uvádím zde praktické kroky, jak pomalu, ale jistě zvyšovat lásku k sobě a tak si přitáhnout do života více pozitivního, více lásky, více štěstí.

  1. Přestaňte se kritizovat za cokoliv. Jednoduše s tím PŘESTAŇTE.
  2. Přestaňte se srovnávat s druhými lidmi. Jednoduše s tím PŘESTAŇTE.
  3. Vždy, když stojíte u zrcadla, řekněte sami sobě něco pozitivního. Pokud nezvládnete rovnou říct mám tě ráda nebo cítíte velký odpor, zkuste light verzi. Důležité je, abyste tomu věřili a cítili se u toho dobře. Light verze zní např. takto: "Možná bych se za čas mohla mít radši". Nebo: "Myslím, že na mě jsou nějaké věci, které jsou dobré". Opakujte si to, kdykoliv můžete.
  4. Využijte každou příležitost k pochválení sama sebe nebo k projevení vděčnosti sobě. Využijte KAŽDOU PŘÍLEŽITOST. Např. "Jsem vděčná sobě, že jsem se ohradila, když mi kolega vynadal". "Dnes jsem si udělala opravdu hezký make-up." Apod.
  5. Cítíte-li se špatně, posaďte se na chvíli s vnitřním dítětem. Vyslechněte ho a přeměňte jeho pocit v pozitivní. Obejměte si přitom ramena. Např. dítě říká: "Dnes cítím úzkost, bojím se, jak dopadne ten pohovor v práci". Vy mu řekněte: "Jdu tam s tebou, neopustím tě. Kdyby něco budu tě bránit. Jakkoliv se budeš chovat, je to v pořádku. Nepřestanu tě mít ráda".
  6. Zachycujte včas negativní myšlenky, které jsou destruktivní a k ničemu nevedou. Obrať te je v pozitivní tvrzení. Např. "Dnes jsem před kolegou brečela, určitě si myslí, že jsem úplná troska". Převraťte to: "To že se cítím tak, jak se cítím, je v pořádku. Nemusím mít věčně happy face. Jsem vděčná sobě, že jsem byla autentická a na nic si nehrála".
  7. Postavte své potřeby na první místo. Potřebujete kávu? Běžte si dát kávu, i když kolegyně na vás tlačí, abyste vzala dalšího klienta. Potřebujete milence? Přijměte pozvání na rande od kolegy v práci, i když víte, že to nebude na vážný vztah. Nedostáváte v nějakém vztahu to, co potřebujete? Jděte a najděte si jiné napajedlo.
  8. Vytvořte si zónu pohodlí. Odstraňte ze svého života věci, činnosti a lidi, kteří zvyšují váš dyskomfort a táhnou vás dolů. Změňte všechno, co jde. Pokud něco nejde změnit, nesmýšlejte o tom negativně. Děkujte za to, co máte a představujte si, co by bylo ještě lepší. Důležitý je váš pocit. Např. "Nebaví mě moje práce, všechno mě tam štve a nejraději bych dělala něco jiného, ale nevím co". Nemyslete negativně, řekněte si: "Děkuji za to, že moje práce je tak blízko domova a mohu pracovat na zkrácený úvazek. Bude super, až se mi ji podaří ještě víc zkrátit a začít dělat něco lepšího". Důležitý je zde pocit vděku a těšení se. Tímto druhem myšlení využíváte zákon přitažlivosti (viz film Tajemství).
  9. Buďte k sobě něžní. Podívejte se na část svého těla, která se vám líbí, pohlaďt e si ji. Když si myjete vlasy, hezky si je promasírujte s pocitem lásky k sobě nebo alespoň příjemnosti. Až se zdokonalíte a nebudete cítit tolik odporu, můžete se pohladit při sprchování nebo i pusinkovat:-)
  10. Zaměřte veškerou pozornost na pozitivní aspekty svého života. Dejte si však pozor, abyste neodmítali a nepotlačovali své negativní emoce, vždy se jim pověnujte a ukonejšete své vnitřní dítě. Udělejte, co můžete, aby se cítilo lépe.

Sebelásce se můžeme naučit jako rodnému jazyku. Chce to jen trpělivost a odhodlání. Za pár týdnů si utvoříte návyk a pak se to stane. Začnete to cítit. Začnete cítit lásku k sobě a budete vědět, že jste doma.


(inspirováno mými drahými a vzácnými učiteli- Teal Swan, Lucie Kolaříková, Luis Hay a Jan Zahradník Havelka).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama