Láska nebo posedlost?

12. listopadu 2016 v 22:03 | Elena |  O vztazích
Říkají mi: Nech ho být. Je to nebezpečný chlap. Nikdy se nezmění. Snad také nepatříš mezi ty ženy, které milují příliš? Ty hloupé husy, které si myslí, že dokážou chlapa změnit svou láskou. Přečti si všechny ty psychologické příručky. Všechny tvrdí totéž. Nemůžeš mu pomoct. Zachraň se, dokud můžeš. Soustřeď se na své uzdravení. Jeho nech být. Přestaň mu konečně radit, pomáhat a zachraňovat ho. Jen umožňuješ jeho pohodlí. Soustřeď se na sebe. Přestaň doufat. Kolik síly a energie tě to stálo, kolik úsilí, času, kolik přednášek, mailů. Nic se nezměnilo. Je pořád stejný. Necítí, nemiluje. Je ztracený. Když s ním zůstaneš, stáhne tě s sebou do pekla. Vykašli se na něho a najdi si konečně napajedlo, ze kterého teče voda. Nestůj pořád u toho suchého. On je toxický. Je to predátor, který nikdy nepřestane lovit. Neumí mít rád. Už to vzdej...




Vždy mě fascinovala pohádka o Sněhové královně. Pohádka o lásce Gerdy a Káje. Káj je odvlečen Sněhovou královnou a uvězněn v ledovém paláci. "Zde nejsou žádné city, jen rozum", říká královna. Káj celé dny bezcílně bloumá po hradě a staví ledové kry - sem a tam, tam a zpátky. Necítí, nemiluje. Zapomněl na svou Gerdu. Ona ale na něho nezapomněla. Hledá ho a podstoupí mnohá nebezpečí. Po cestě odvádějí její pozornost různá rozptýlení. "Můžeš mít všechno", nabízí princ. "Všechno je nic bez Káje", odpoví Gerda. Jde dál a nakonec jej nalezne a osvobodí z ledového paláce Sněhové královny. Jeho srdce znovu roztaje.

Co je lež a co je pravda? Mají pravdu všechny ty psychologické knihy? Proč jen se vyprávějí takové příběhy - o Gerdě a Kájovi? Mají nás jen držet v iluzích? Anebo je to úplně jiný příběh, který nemá s realitou nic společného? Je to jen Animus, kterého má Gerda osvobodit z ledu? A proč mě ta pohádka tak fascinuje? Má něco společného s tím, co žiju? Nebo je to jen snění magického dítěte uvnitř mě, které nemá představu, jak věci doopravdy fungují? Dítěte, které chce překonat své staré trauma a stále věří, že se nakonec stane kouzlo, které všechno vyřeší? Jak se držet víry, naděje a lásky, když se nemohu odlepit nohama od Země?


Dívám se na jeho tvář a vidím, že nás dělí ledová zeď. Nevím, kdo ji tam dal a zda jsme ji nepostavili oba. Ale je tam. To kvůli ní se nedokážeme přiblížit jeden druhému. Vše, co se děje, se zdá být proti nám. Mám prý problémy s vlastní sebeúctou, s pocitem vlastní ceny. Prý má láska je tak intenzivní, protože je intenzivní moje potřeba, moje zoufalství. Prý to není láska, ale závislost. Posedlost.

Snad jen human design je na mé straně. Snad jen to, co cítím. "Když jednou něčemu řekneš ano, zůstaň s tím až do konce a nestarej se o výsledek. Nakonec dojdeš ve správný čas na správné místo a uspěješ i tam, kde ostatní selhali ". Když to teď vzdám, mohu zahodit i celou svou strategii, celý human design. Možná to byl jen další koncept, který nefunguje.

Jak dlouho mám ještě riskovat a doufat, že pravda je v tom, co cítím? Že přes všechny potíže a zmatky, nemoci těla i duše, jsem přeci jen na správné cestě, která vede na TO MÍSTO. A jednou, v ten správný čas, tam dojdu... Nevím, co všechno tam najdu, ale přeju si, aby tam stál. Všechno je nic bez Káje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama