"Strašlivý nepřítel" STRACH

1. října 2016 v 20:20 | Elena |  O emocích
Po zadání klíčového slova strach do vyhledávače vyplivne Google následující titulky:

Zbavte se svého strachu!
5 úžasných rad, jak se zbavit obav!
Život beze strachu!
Proměňte strach v lásku!
Jak bojovat s úzkostí a strachem
Postavte se svému strachu!
Léčení stresu a strachu


Souhrně řečeno: Strach je nepřítel! Musíš se ho zbavit, odmítnout, rozsekat, zavrhnout, zničit. Titulek Léčení strachu dokonce vypovídá o tom, že strach je snad jakási nemoc, která vyžaduje léčení. Od nejútlejšího věku jsme za projevy strachu káráni, odsuzováni, odmítáni. Dostáváme nálepky typu poseroutka, sralbotka, srababa, posránek. Strach je zlehčován a zesměšňován mnohdy v dobré víře, že tímto způsobem dítě učiníme odolnějším a nebojácnějším.

Děti brzy zjistí, že strach není přijímán a začnou ho skrývat a potlačovat. Nikdo s ním nechce mít nic společného. Tento styl výchovy je podporován celou naší kulturou. Filmoví hrdinové nikdy nemají strach. Jen odvážní jsou oslavováni. Úzkostné stavy jsou léčeny psychology a psychiatry, užíváme anxiolytika, hypnotika, sedativa. Vzniká mýtus strachu jako duševní choroby (pokud nejsou všechny duševní choroby mýtem).

Strach našich dětí v nás probouzí náš vlastní strach, který odmítáme. Snažíme se rychle zaplašit strach našich dětí, abychom necítili svůj vlastní.

A co když je to jinak? Co když vůbec nepomáhá, když se strachem bojujeme a odmítáme ho?

Strach je vyděšené vnitřní dítě. Toto dítě odmítáme. Toto dítě nenávidíme. Toto dítě se snažíme všemožnými prostředky vyhnat ze svého života. Je to boj s větrnými mlýny, protože nelze se zbavit něčeho, co je naší součástí. Když bojujeme se strachem, bojujeme sami sebou. A proto jsme víc a víc úzkostní. Je to bludný kruh, ve kterém se točíme, je to oprátka, na které věšíme sami sebe.

Učím se strach přijímat. Učím se ho objímat. Učím se nejednat proti němu, ale navzdory němu. S ním. Učím se rozpoznávat ty situace, kdy je užitečnou stopkou a kdy je jen odrazem mé minulosti.
Počítám s tím, že už u mě zůstane.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 2. října 2016 v 8:11 | Reagovat

krásná číča :-)

2 Aerosol Aerosol | Web | 2. října 2016 v 12:40 | Reagovat

Zaujímavá úvaha, i keď si nie som istá, či chápem správne. Z môjho pohľadu "odmietať strach" znamená nepripúšťať si, že sa bojím. Súhlasím, že "strach je vyděšené vnitřní dítě", ale nemám pocit, že by ľudia toto vnútorné dieťa nenávideli - skôr si ho len neuvedomujú, sú voči nemu slepí, a potom si sami nerozumejú.
Každopádne by ma zaujímalo, prečo pripúšťaš možnosť, že duševné choroby sú iba mýtus?

3 Elena Elena | 2. října 2016 v 16:26 | Reagovat

[2]: Ano, máš pravdu. Lidé si neuvědomují vnitřní dítě. Navíc je to jen hypotetický název pro naši citlivou složku. Mnoho lidí si neuvědomuje vůbec žádné pocity. Jiní lidé cítí svůj strach a vnímají ho jako nežádoucí, protože si myslí, že se díky němu cítí špatně. To je ale omyl. Cítí se špatně, protože ho odmítají, mají vůči němu odpor (rezistenci)- a to způsobuje utrpení.Protože když odmítáš dítě, které se bojí, tak ono se ještě víc bojí a trpí.

Ještě těžší je uvědomit si svou sebenenávist, ta je pohřbena hodně hluboko. Ono odmítání strachu (alias vnitřního dítěte), snaha zbavit  se ho, nepřipouštět si ho apod. jsou jen takové bojky. Ale když se potopíš pod hladinu, zjistíš, kolik sebenenávisti je drží. Zkus se třeba podívat na nějaké video, kde tě někdo natáčel a pozoruj své pocity ohledně sebe.. nebo pozoruj své myšlenky, když se díváš do zrcadla, do výloh. Netvrdím ale, že je to tvůj případ, někdo se má rád:-D

Mně moje duševní choroba přinesla hodně dobrého, proto je otázka, zda jsou duševní problémy chorobou nebo ozdravným procesem. Zatím to zkoumám. Děkuji za tvůj komentář :-) :-) :-D  :-D

4 Elena Elena | 2. října 2016 v 16:32 | Reagovat

Ještě k tématu duševní choroby jako mýtu doporučuji skvělý a zábavný film: Lars a jeho vážná známost ;-)

5 Aerosol Aerosol | Web | 2. října 2016 v 19:25 | Reagovat

[3]: Z mojich postrehov sa ľudia, ktorí si svoj strach uvedomujú, snažia racionalizovať, prečo majú právo sa báť a nechávajú sa tým potom ovládať. Skúsim na to odteraz nahliadať aj z iných perspektív, než z ktorých som to doteraz videla :)
Sebanenávisť je oriešok, ktorý som celkom nerozlúskla, ale, našťastie, určite ju nepociťujem pri pohľade na seba alebo na svoje staré fotky a videá :) No na druhú stranu, je pravda, že väčšina mojich kamarátov to tak nemá.
Ďakujem za reakciu, inú perspektívu, aj tip na film, rada si ho pozriem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama