Pár dnů v očistci

5. července 2016 v 15:15 | Elena |  O psychoterapii
V tomto čase je každý můj den podobný. Transitní pole vytváří kanál 47-64 a kompromituje mě na bráně 47, kde mám uzemnění svého inkarnačního kříže. Popis brány 47 zní: "Omezující a nepříznivý stav, který je důsledkem vnitřní slabosti, vnější síly nebo obojího." V tomto duchu se oedhrává můj současný život. Počítám dny, kdy kompromitující transit odejde. Tento depresivní článek je napsán pod vlivem tohoto transitu.



Moje tělo se chvěje vnitřním napětím, tenzí, kterou nejde setřást. Bolí mě hlava, cítím tlak za očima a mám těžká víčka. Jsem tak unavená, že bych pořád spala. Nemohu dodýchnout, někdy mám nevolnost od žaludku. Když jsem zrovna v práci, musím se přemáhat a poslouchat ty kecy o tom, jak je ostatním špatně, kde je bolí a píchá. Nikdo netuší, jak mě samotné je blbě. Naštěstí pracuji málo a mám hodně času pro sebe. Doma se můžu zhroutit na svou deku na zemi, zapálit si svíčku a být se svým vnitřním dítětem, s jeho úzkostí a strachem. Oddat se své temné noci duše. Pláč je mým každodenním společníkem. Někdy pláču tak zoufale a tak nahlas, že si musím vzít polštář, aby mě neslyšeli sousedé. Vím, že jsem problémem sama sobě, protože vnější okolnosti nejsou takové, že by mě museli tak děsit a ničit. Myslím, že mám v sobě nevědomé či polovědomé destruktivní a sebetrýznivé programy, které jsou zdrojem toho všeho. Jsem sama sobě přísným vnitřním kritikem, který mě nutí být dokonalá. V přítomnosti lidí neustále přísně monitoruji sama sebe, své chování, svůj vzhled a sama sebe kritizuji. Pokaždé, když jdu kolem zrcadla, nezapomenu se na sebe podívat a tichým, sotva postřehnutelným hlasem či myšlenkou zkritizuju na sobě vše, co se dá. "Máš splihlé vlasy. Vypadáš už moc staře. Jsi moc hubená. Tvá pleť není dost hladká a jemná. Máš kruhy pod očima. Měla by s tím něco udělat. Jinak budeš odmítána, nezískáš lásku, kterou potřebuješ. On si najde mladší a hezčí, opustí tě. Už teď tě odmítá. Dlouho za tebou nebyl. Ztrácí zájem, uvědomuješ si to? Brzy tě opustí. Už tě nechce. Nenávidím, jak jsi nedokonalá, jak stárneš."

Takto hovoří můj vnitřní tyran. Je to introjekt mých obou otců a společnosti, která vidí ženu hodnotnou pouze tehdy, když je krásná, výkonná , dokonalá. Adresátem těchto výčitek je moje vnitřní dítě. Nedivím se, že je mu špatně pod tak intenzivním programem sebekontroly a sebenenávisti. V skrytu duše nevěřím, že by mě někdo mohl milovat takovou, jaká jsem.

Každý den dělám rituál přijetí a snažím se co nejčastěji mluvit s vnitřním dítětem. Už to dělám rok. Ale můj program má dlouhou setrvačnost. Stále objevuji nové a nové složky své sebenenávisti. Uvědomuji si, jak rozchod s mým partnerem nic neřeší. Musí ho odpuzovat moje závislost, moje žízeň po jeho lásce.

Bojím se života, který nemám pod kontrolou. Je tak úlevné zhroutit se a říkat si věty jako: "Nemám to pod kontrolou. Kdykoliv se může cokoliv stát. Nejsem dokonalá. Nejsem nejlepší. Nemám dost síly. Nejsem dost vitální. Jsem zhroucená troska. " Je úlevné to přijímat a pouštět všechnu tu sebekontrolu, to úsilí po dokonalosti.

Momentálně na tom nejsem moc dobře, ale jsem ráda, že nemusím brát trvale léky a že zvládám práci i syna. Je možné, že mě osud dotlačí, že nezvládnu ani to a moje ego bude zcela zlomeno, tak jako minulý rok. Vím, že to může trvat dlouho a netuším, jak velký je můj dluh...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama