O iluzích žen, které milují příliš

2. listopadu 2015 v 8:58 | Elena |  O vztazích
"Žena, která miluje příliš", je diagnóza. Měla by být zanesena do Mezinárodní klasifikace duševních poruch a dostat svůj vlastní kód. Také jsem patřila a možná ještě patřím mezi ženy, které milují příliš. Často se mi ve vztazích stávalo, že jsem uvěřila iluzi o lásce a nebyla jsem schopná vidět pravdu. Ve skutečnosti jsem ji ani vidět nechtěla. Sladkost iluzí je nezměrná a není lehké se jich vzdát. Pro ženu se zraněnými instinkty, která v dětství citově strádala, je něco takového nesmírně obtížné. Většinou nepohodlnou pravdu vytěsní a přestává ji postupně vnímat, takže ji nakonec skutečně nevidí. Její vztah se stává posedlostí...





Vím, že pokud se na pravdu chci podívat, musím se připravit na zklamání, protože zklamání je konec klamu. Většinou se k tomu nedokopu, ale dokope mě život sám (viz můj článek Zasvěcení šokem). Zklamání není příjemné, ale vede k vystřízlivění, očistě ducha a následnému pravdivějšímu postoji k životu i ke vztahům. Pravdivější postoj ovšem neznamená příjemnější prožívání. Pravda je prostě pravda. Jistý benefit spočívá v tom, že pokud vidím věci tak, jak jsou, není zde žádný klam a nemůže přijít ani zklamání.

Jak tedy rozlišuji pravdu od iluze? Pomáhá mi zaměřit se na fakta. Pokud si např. myslím, že nějaký muž to se mnou myslí vážně, zodpovím si následující otázky:

Kolik času se mnou tráví? Nakolik se zajímá o moje problémy, názory, koníčky a přátele? Má zájem se vidět s mými dětmi? Představil mě svým přátelům a rodině? Telefonuje mi? Dívá se na mě, když se mnou mluví? Vzpomene si na moje narozeniny?

Jednoduchá fakta.

Je to těžko k uvěření, ale mnozí moji partneři jevili očividný nezájem, přesto jsem věřila, že mě milují a chtějí se mnou žít. Trávili se mnou minimum času, většinou rychlý sex a nazdar. Můj život a problémy je nezajímaly, moje názory už vůbec ne. Zeptali se na pár věcí, aby se neřeklo. Nikdy nenavrhli, že se sejdeme společně i se synem. Neplnili sliby, zapomínali. Nepouštěli mě do svého soukromí. Volný čas trávili jinde. Nemyslím, že jsem hloupá, ale přesto mě to netrklo. Měla jsem hlad...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Spousta žen v takto hladovém stavu není ochotná vidět pravdu a pokud ji vnímají, přesto doufají, že snad jednou se všechno změní, ON se změní...a začne se chovat jako zodpovědný a milující partner. Do svého partnera si dál projikují vlastnosti, jaké by u něho chtěly vidět, jaké si přály i u svých rodičů. Jejich láska je opravdová, ale milují projekci, nikoliv skutečného muže.

Vidí partnera jako citllivého a milujícího, "cítí", že to v sobě prostě má, ale nějak si nevšimnou, že vlastně žádný cit nikdy neprojeví. Věří, že je věrný a nějak přehlédnou, že pořád mluví o jiných, že neustále sleduje porno, že úzkostlivě střeží svůj mobil, všechno má všude zaheslované....

Nechceme to vidět. Chceme žít ve své krásné iluzi. Je možné, že někdy do takového vztahu vstoupit musíme. Někdy je takový muž naším osudem. Sama se rozhoduji podle cítění a ne podle faktů. Ale i v takové situaci je důležité vidět pravdu nezkreslenou a přijímat situaci takovou, jaká opravdu je.

Pravda, která říká "nejsem milována", je pro ženu, která citově strádala v dětství, velice bolestivá, protože prohlubuje její původní trauma. Její vnitřní dítě má obrovský HLAD. Pro trochu lásky je ochotná udělat cokoliv a i v případě, že ve vztahu trpí, často není schopná se s partnerem rozejít. Je nesmírně těžké vzdát se něčeho, co jsme nikdy neměli.

Podobná situace nastává, pokud partner sice miluje, ale ne tak, jak žena potřebuje, jak potřebuje její vnitřní dítě. Ve skutečnosti neexistuje žádný muž, který by trvale nasytil potřeby jejího vnitřního dítěte. To může udělat pouze ona sama.

Neustálý stres v nezdravém partnerství s promiskuitou, násilníkem, lhářem, mužem citově nedostupným nebo závislým podlamuje zdraví ženy a při delším trvání ji ohrožuje i na životě. V takovém případě je psychoterapie prvním a nezbytným krokem k uzdravení. Rozchod s partnerem není nezbytný, pokud k němu žena nedozrála a pokud by jí způsobil nadměrné utrpení. Postaráme-li se o sebe, náš vztah už se o sebe postará.

(...inspirováno knihou Ženy, které milují příliš)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama