Já jsem tvá stálá

15. října 2015 v 21:00 | Elena |  O emocích
Dnes jsem v rádiu slyšela tuhle písničku od Marcely Holanové. Zpěvačka v ní velmi emocionálním způsobem sdílí pocity ze svého manželství. Zpívá o tom, jak čeká doma na svého muže, který se toulá kdo ví kde, a ona mu mezitím doma plete šálu, nikam nechodí a utápí se v bolesti své osamělosti. Musím říct, že se mi z toho dělá nevolno a ptám se sama sebe, proč se ve mně kvůli té písni zvedá vlna vzteku na chlapy, že věčně někde lítají a my ženy na ně čekáme. Jasně, že to souvisí s tím, jak žiju a co jsem převzala od své matky, která pohrdala muži. Proto se mě to téma dotýká. Ale tak jednoduché to není...





Musím opět rebelovat proti tomu, jak jsou muži a ženy zařízeni od přírody. Žena oddaně čeká a muž někde lítá. Možná to trochu přeháním, ale mám prostě někdy na muže vztek a potřebuju si ho tady vylít. Chápu, že nemohou za to, jak byli stvořeni a že nejsou všichni stejní . Ale je to jedna z věcí, ve které se muži a ženy liší a jdou zcela proti sobě. A MNĚ TO SAKRA VADÍ !!! Vždyť i to vajíčko čeká na spermii a když ji vpustí dovnitř, proti ostatním spermiím se uzavírá. Zatímco mužských spermií je mnoho a oplodní vše, co se dá. I šťastně zadaní muži neustále skenují ženy ve svém okolí. Není snad i tahle nějaký biologický úkol?

Toto nastavení se mi zdá vůči ženám nespravedlivé, zvláště když přihlédnu ke skutečnosti, že ženy rychleji stárnou a také jim na vztazích více záleží. Muži se ve vztazích zdaleka tak netrápí jako ženy a je to vidět i na textech písní. Mužské milostné písně se týkají většinou sexuální touhy po ženě ve stádiu zamilovanosti a opěvování její krásy. Ženy častěji zpívají o osamělosti, žárlivosti a jiných srdce hryzoucích tématech.

Tak si říkám, že nechci zažívat to, co Marcela Holanové v této písni. Čekat na manžela, který na mě kašle a někde trajdá s milenkou, starat se mu o domácnost a být jako puťka domácí, která jen visí na svém muži a nemá svůj vlastní život... Zůstává ve vztahu, kde lásku již "někdo vykrad..." Nééé, nééé..to prosím nééé - křičí moje dospělá část. Hladové vnitřní dítě však namítá: "Ale musíš na něho čekat a být na něj milá. Jinak nedostaneme to, co chceme, co tak zoufale potřebujeme - jeho lásku." Chudák malá nechápe, že takto lásku rozhodně nezíská.

Na druhou stranu tedy lkaní zpěvačky hluboce chápu a po dlouhou dobu jsem tuto mizérii žila. Na své muže jsem pořád jen čekala a začalo to už s tátou. Zřejmě dokud se neuzdravím, bude to tak pořád. Budu čekat, donekonečna se starat a plést šály....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama