Říjen 2015

Já jsem tvá stálá

15. října 2015 v 21:00 | Elena |  O emocích
Dnes jsem v rádiu slyšela tuhle písničku od Marcely Holanové. Zpěvačka v ní velmi emocionálním způsobem sdílí pocity ze svého manželství. Zpívá o tom, jak čeká doma na svého muže, který se toulá kdo ví kde, a ona mu mezitím doma plete šálu, nikam nechodí a utápí se v bolesti své osamělosti. Musím říct, že se mi z toho dělá nevolno a ptám se sama sebe, proč se ve mně kvůli té písni zvedá vlna vzteku na chlapy, že věčně někde lítají a my ženy na ně čekáme. Jasně, že to souvisí s tím, jak žiju a co jsem převzala od své matky, která pohrdala muži. Proto se mě to téma dotýká. Ale tak jednoduché to není...




Záda mého táty...

10. října 2015 v 18:31 | Elena |  O psychoterapii
"Můj táta chtěl syna a vím, že jsem pro něho byla zklamáním. Prý na mě první rok mého života vůbec nemluvil. Nicméně si ho pamatuji jako skvělého tátu. Vzpomínám si, jak mě večer ukládal do postýlky a chvíli se mnou zůstával. Já ho držela kolem krku a nechtěla ho pustit. Když mě vyzvedával ve školce, vždy jsem utíkala do jeho náruče. Můj první chlap..."


Ženatý muž a Ikarova křídla

6. října 2015 v 17:45 | Elena |  O vztazích
Vztahy se zadanými partnery mají potenciál být nebývale krásné. Možná je to dáno tím, že stín takových vztahů je velký a temný. Někde proto musí být i velké světlo. Jak říká Jung : "Strom, který roste až do nebe, musí mít kořeny až v pekle...."