Dvě křidýlka netopýří...

11. července 2018 v 20:08 | Elena |  O psychoterapii
Poslala mi fotku s malým netopýrkem, kterého zachránila z moře. Od té doby mám v sobě neklid. S kamarádkou jdeme nakupovat, ale cítím, že mě to táhne domů. Potřebuji se věnovat sobě. Vnitřní dítě je nervózní a volá mě. Doma chvilku zkouším uniknout. Trochu uklízím. Cítím se unavená, mám pocit, že něco držím v sobě. Na hodinu usínám a pak sleduji film Vojna a mír. Třeští mi hlava. Jdu do postele a začínám s terapií, jiná cesta není.

Dvě křidýlka netopýří,
pár kapek medu, špetku chmýří,
a to všechno o půlnoci,
zalijeme vínem moci...

 

Žízeň po dětství

30. června 2018 v 17:53 | Elena |  O psychoterapii
Pokud bych se cítila fit, nic by mě k terapii nedonutilo. Alespoň k něčemu jsou mé bolesti hlavy a věčná únava dobré. Stále cítím lehké pnutí v hlavě a občas mám závrať. Zavírám se do ložnice, kde mám své bezpečné místo a zatahuji závěs. Pro práci s vnitřním dítětem použiji metodu scelování od Teal Swan.



V pasti citové závislosti

24. června 2018 v 16:03 | Elena |  O vztazích
Můj milý, nedůvěryhodný, má osudová lásko,

konečně mě trochu přestává bolet hlava a tak ti rychle odepíšu, než něco zase začne.
Děkuji za obsáhlé vysvětlení, jak to vy ženatí muži s námi milenkami vlastně máte. Tu první část, kde nepíšeš o sobě, jsem přeposlala své kamarádce. Té, kterou mám v hlavě a v srdci, o kterou tu běží. Protože je to hlavně Ona, kdo se teď nejvíc trápí kvůli zadanému muži. Říkala, že máš ve všem pravdu. A já to vidím taky tak.
Co se týče druhé části, tak nějak tě chápu. Snažím se do toho vžít a zároveň nesklouznout do pasti slibů a nadějí. Mám hodnoty jinak postavené a majetek u mě nikdy nehrál roli. Pokud se zamiluji, nevidím, neslyším, pálím mosty, blbnu.. Jdu za láskou a někdy i na úkor sebe. Čehož jsi byl a stále jsi svědkem...


Už jsem dostala od života přes hubu, takže snad jsem střízlivější a opatrnější. Držím se zpátky a koukám hlavně na to, aby byl chlap slušný a aby se mu dalo ve všem věřit.

Ne tak s ženami, tam mám asi lekci teprve před sebou nebo spíš v tom právě jedu:-(

Poslední měsíc mi vážně nebylo dobře a díky Bohu byl zrovna výcvikový víkend, tak jsem vše mohla rozebrat se svou terapeutickou skupinou. Takže mi opět sundali růžové brýle a postavili mě nohama na zem. Lektor mi řekl, že Ona se chová zraňujícím způsobem, že v podstatě mi zamotala hlavu a pak se stáhla. Že prý jsem v transu, v jakémsi tornádu a neměla bych vést Její terapii. Skupina na Ní reagovala nasraně, zrcadlila můj vztek.

A já teprve teď vidím tu bídu. Ona vše vlastně iniciovala a když jsem jí šla naproti, tak couvla. Velká slova o lásce, ale skutek utek. Pak to samé udělala několika dalším chlapům, takže je to asi nějaká její hra. Nebo nevím. Každopádně mě to semlelo pořádně, hodně mě to zranilo a zraňuje stále. Proto chápeš, proč s ní nejedu na dovolenou. Ani by nechtěla. Ji zajímá Tomáš. Mě pouze využívala a já to dovolila. Můj starý známý model, který ovšem tímto končí. KONČÍ!!! Už si nechci stále dokola nabíhat na ty samé vidle. Vidle zvané citová závislost.

Takže jsem se opět od Ní odpojila a nejsme v kontaktu. Dál co bude nevím... Mám ji ráda a nechci o Ni přijít, jen musíme obě projít proměnou. Snad se mi to podaří a za čas budeme alespoň přítelkyně. Zatím nemůžu. Moje tělo je ve velkém stresu, cítím se jako zapojená do elektrické zástrčky. Nemůžu spát a pořád mě bolí hlava, jsem strašně unavená, jen bych spala ... V tomto stavu fungovat v práci a doma je velmi těžké. Není to jen kvůli Ní, já prostě počínaje rokem 2015 procházím temnou nocí. Zatím se mi nedaří moc zklidnit, relaxuju, sportuju, snad se to zlepší.

Na chvíli se v týdnu vidět můžeme, šetřím nervy a síly, nemám jich nazbyt. Potřebovala bych tvou pomoc a podporu, jít si někam sednout, popovídat, obejmout, vidět se..

Líbám tě
Elena

(tento email byl odeslán)
 


Vnitřní mistr

5. června 2018 v 18:26 | Elena |  O psychoterapii
Přivedla mě ve snu k nějakému muži. Leží schoulený v tmavém koutě. Je to obr, statný chlap, ale jakýsi je celý zbědovaný. Na zádech má krvavé šrámy, je nahý a špinavý. Ukázala na něj a povídá: Pomoz mu! Zachraň ho! Obracím se na přihlížející a dávám někomu pokyn, aby volal 155. Ten muž potřebuje mou pomoc...


Hladové buňky

5. června 2018 v 17:55 | Elena |  O psychoterapii
Den první...

Od rána mám silné napětí v hlavě, nemůžu dospat. Lehká úzkost. Začínám znovu s rituálem přijetí a po snídani si jdu promluvit s vnitřním dítětem. Zkouším vzít na sebe vědomí mého napětí. Třikrát se nadechuji a stávám se svým napětím.

"Přijímám, že jsem své napětí."

Celé mé tělo se napíná jako struna, dech mám zatajený. Cítím ostražitost a rozšířené zorničky. Rozhlížím se kolem sebe.

"Proč nedýcháš? Dýchej!"

Zhluboka se nadechnu. V tu chvíli propukám v hlasitý pláč. Napětí zřejmě jen kryje jinou emoci. Drží kostlivce ve skříni.




Další články


Kam dál